Stejně tak jako je zaměstnanec vázán povinnostmi a obdarován právy vůči svému zaměstnavateli, tak i zaměstnavatel musí respektovat takováto nařízení de iure, tedy dané zákonem. Aby nedocházelo ke zneužívání ani jedné ze stran, měly by být dané zákony, harmonizující pracovní prostředí, oběma stranami dodržovány.
Práva a povinnosti zaměstnavatele i zaměstnance definuje právní dokument zvaný zákoník práce, jehož novela spadá právě na rok 2017. Zákoník stanovuje nespočet práv i povinností obou zúčastněných stran. Zabývá se mimo jiné zacházením i diskriminací, definuje pracovní poměr s jeho druhy a změnami, zaobírá se problematikou pracovní doby včetně odpočinku v jejím rámci nebo množstvím vykonávané práce. Zkrátka, snahou zákoníku je právně pokrýt veškeré situace, které mohou v pracovně právním vztahu nastat.
Zaměstnanec je dle slov zákoníku povinen pracovat řádně dle svých sil, znalostí a schopností. Musí také plnit pokyny svých nadřízených v souladu s právními předpisy a spolupracovat s týmem. Zaměstnanec je povinován zacházet řádně s majetkem zaměstnavatele, chránit jej před poškozením a jinými negativními vlivy.
Co se týče práv, má zaměstnanec nárok na přestávky v práci i návštěvu lékaře v pracovní době. Tzv. přestávka „na jídlo a oddych“ musí být zaměstnanci poskytnuta nejdéle po šesti hodinách výkonu práce (v případě mladistvých po čtyřech a půl hodinách) přičemž by měla být nejméně 30 minut dlouhá. Poskytnuté přestávky se však do pracovní doby nezapočítávají. Pokud se jedná o práce, které nemohou být přerušeny, přestávka musí být taktéž poskytnuta, avšak započítává se do pracovní doby.
Pracovní volno s náhradou mzdy je zaměstnanci uděleno ve stanovených případech, např. pokud navštíví na „nezbytně nutnou dobu“ nejbližší zdravotnické zařízení. V případě, že se nejedná o nejbližší lékařskou ordinaci, je mu uděleno pracovní volno bez náhrady platu. Pokud vás postihne v práci nevolnost či teplota, taktéž máte nárok na návštěvu lékaře.
Pojem „nezbytně nutná doba“ zahrnuje dopravu na místo a zpět, dobu strávenou v čekárně a samotné ošetření. Tato doba není nijak časově určena, jelikož se jedná o velmi individuální záležitost. Pokud tedy zaměstnavatel svým podřízeným určuje maximální dobu strávenou u lékaře, jistě se neopírá o právní předpisy. V případě, je-li zaměstnanci předem známo, že musí navštívit lékaře, je povinen to oznámit svému nadřízenému.
Mezi základní povinnosti zaměstnavatele patří zajištění rovného zacházení se zaměstnanci včetně zákazu jejich diskriminace. Zákoník práce přesně stanovuje předpoklady, za kterých smí dát nadřízený svému zaměstnanci výpověď, ač se právě tady zaměstnavatelé dopouštějí nejčastěji prohřešků. Dále se jedná o nadměrné pracovní přetěžování, taktéž se často nerespektují mzdová ustanovení. Záměrem zákoníku práce je však chránit zaměstnance vůči zaměstnavateli, jakožto podřízeného vůči nadřízenému.
K právům zaměstnavatele patří mimo jiné určení množství práce a pracovní tempo, vyžadování náhrady škody po zaměstnanci, který nějakým způsobem porušil pracovní kázeň, a způsobil tak nadřízenému újmu. Mezi další právo zaměstnavatele patří také výpověď podřízenému ve zkušební době bez udání důvodů.
Chcete být zaměstnáni u někoho, kdo svoj povinnosti dodržuje a o své zaměstnance dbá? Vyberte si z nabídky volných pozic a zvolte personální agenturu Netmarks!